Die Schore
25. 6. 2008
Jenom okamžik
a bylo po všem
Nastavená noha,
a nebo jenom nedopatření?
To už není důležitý,
když už jsi padl
a teď zkoušíš
chytit Svůj unikající život.
Každej den si vidět, jak to zkoušíš na nádraží.
A pak se, jak nejrychleji to jde,
schovat někde v křoví.
Tvůj život se stává lovem,
při kterém si obojí.
Lovec i lovený.
A je jedno, jak pevný je tvý ego.
Moc změnit se
máš jenom ty sám.
Tvoje hraná převaha
je totiž tvoje nastavená noha.
Odnaučils se plakat,
cítit a taky milovat.
Čím dýl u toho zůstáváš,
tím blíž jsi smrti.
Všechno je jedno,
žádnej zájem, na nic nemít chuť.
A potom, teprve když jsi sám,
potom přijde ten velkej šok.
Chodíš ulicema
a máš prázdný kapsy.
Musíš něco šlohnout,
protože už nemáš žádný prachy.
Je úplně jedno, co děláš,
stejně máš fízly za krkem.
A přesně víš,
že tě stejně jednou sbalej.
Potom tě zatknou
a na stanici dostaneš na držku.
Ale držíš hubu,
vždyť je to přece otázka cti.
Jenom okamžik..
Rád lžeš sám sobě,
a taky celýmu světu.
A když to musí být,
tak taky jenom pro pár peněz
Jako kamikaze,
beze smyslu a ideálu,
kráčíš svojí cestou,
ale tvoje srdce přece není z oceli.
Ďábel tě líbá, jako krásná žena
svými horkými rty z chladného kovu.
Ale ty jizvy nelze přehlédnout.
Zastavil ses. Nemáš volbu.
Tvoje sny nemají žádnou cenu,
protože heroin ti přináší smrt.
Naposledy se nastřelíš
a stříkačku najdou ve špíně.
Jenom okamžik..
Proč zrovna já? Scheiße!
Proč se zrovna já musím teď loučit?
Nikdy jsem radši neměl poznat heroin.
Ale když už jsem byl takovej hlupák a brána se
a brána se zavírá, ať je to varování
pro všechny šílence, kteří se chtějí vydat touto cestou.
a bylo po všem
Nastavená noha,
a nebo jenom nedopatření?
To už není důležitý,
když už jsi padl
a teď zkoušíš
chytit Svůj unikající život.
Každej den si vidět, jak to zkoušíš na nádraží.
A pak se, jak nejrychleji to jde,
schovat někde v křoví.
Tvůj život se stává lovem,
při kterém si obojí.
Lovec i lovený.
A je jedno, jak pevný je tvý ego.
Moc změnit se
máš jenom ty sám.
Tvoje hraná převaha
je totiž tvoje nastavená noha.
Odnaučils se plakat,
cítit a taky milovat.
Čím dýl u toho zůstáváš,
tím blíž jsi smrti.
Všechno je jedno,
žádnej zájem, na nic nemít chuť.
A potom, teprve když jsi sám,
potom přijde ten velkej šok.
Chodíš ulicema
a máš prázdný kapsy.
Musíš něco šlohnout,
protože už nemáš žádný prachy.
Je úplně jedno, co děláš,
stejně máš fízly za krkem.
A přesně víš,
že tě stejně jednou sbalej.
Potom tě zatknou
a na stanici dostaneš na držku.
Ale držíš hubu,
vždyť je to přece otázka cti.
Jenom okamžik..
Rád lžeš sám sobě,
a taky celýmu světu.
A když to musí být,
tak taky jenom pro pár peněz
Jako kamikaze,
beze smyslu a ideálu,
kráčíš svojí cestou,
ale tvoje srdce přece není z oceli.
Ďábel tě líbá, jako krásná žena
svými horkými rty z chladného kovu.
Ale ty jizvy nelze přehlédnout.
Zastavil ses. Nemáš volbu.
Tvoje sny nemají žádnou cenu,
protože heroin ti přináší smrt.
Naposledy se nastřelíš
a stříkačku najdou ve špíně.
Jenom okamžik..
Proč zrovna já? Scheiße!
Proč se zrovna já musím teď loučit?
Nikdy jsem radši neměl poznat heroin.
Ale když už jsem byl takovej hlupák a brána se
a brána se zavírá, ať je to varování
pro všechny šílence, kteří se chtějí vydat touto cestou.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
